Novinky

Výrobce plastů těžký život má

Co si myslí a co ví o současné situaci ve výrobě plastových výrobků nejen v ČR přední český odborník, praktik a lektor Ing. Vlastimil Holčák.

Říká se: Co Čech, to muzikant, ale když se rozhlédneme po České republice, vypadá to: Co Čech, to plastikář. Co Ty na to?

Svým způsobem ano, nás plastikářů je mnoho. Vstřikování plastů je snad nejrozšířenější technologie, a v republice teď máme stovky firem. S tím bývá občas spojený názor, že stačí jednou nastavit stroj a pak už to běží. To bohužel bývá u nás plastikářů ten největší omyl. Ale k tomu se určitě ještě dostaneme.

Co se dnes děje zajímavého v plastikářském oboru? Jaké jsou světové trendy?

Je to několik oblastí. Trendem je výroba monomerů z obnovitelných zdrojů. Vše, co je BIO, je „správné“, a zároveň diskutabilní. Bere se v potaz, aby byl výrobek recyklovatelný, jenže kolik plastů se dá úplně rozložit?

Dále se vyvíjejí přísady do plastů, plniva – čím je částečka menší, tím je to pro plast výhodnější. Hlavně nanoplniva, která zajišťují lepší modifikaci vlastností. Zde jde vývoj hodně dopředu, čehož využívá například moderní medicína.

Pak se také neustále zdokonalují stroje na vstřikování plastů, aby měly větší přesnost, větší rychlost, dokonalejší software, hardware. A v neposlední řadě jde o zefektivňování procesů. Vývoj spěje k co nejmenšímu počtu operací, nebo ke sloučení více operací do jednoho kroku. Například palubní deska nejmenované značky. Dříve dvě nebo tři, dnes jedna operace, a je hotovo. Zlevňování výroby pochopitelně hraje důležitou roli.

Poslední dobou panuje nedostatek kvalifikovaných pracovníků a na vstřikování plastů to jistě doléhá stejně. Podniky situaci řeší vysláním lidí na odborná krátkodobá školení. Je to pro jejich průpravu dostačující?

Vezmu to od začátku. Začínají firemní školy, obor seřizovač lisu, ale těch je zoufale málo. Lidí je moc a odborné školy chybí. Přitom je důležité mít alespoň základní znalosti. Kdyby měli vystudovaný plastikářský obor a šli na kurz, posune je to rozhodně dál. Na plastikařinu je pohlíženo, že je jednoduchá, ve skutečnosti je tomu právě naopak. Plastikáři jsou v 95% samouci učící se metodou pokus-omyl. Pokud se to podaří, je to super, a mají zkušenosti k nezaplacení. Samoučení však trvá dlouho a rozhodně není levné. Navíc, změní se výlisek, změní se forma a bez znalostí principů, začínáte kolečko od znova.

Ale vstřikování není jen seřizování, je to celý proces.  Platí základní pravidlo, že odborná školení určitě ano, ale je to o přístupu každého člověka. Bez trvalého vzdělávání to nepůjde, ve znalostech nelze zůstat stát.

Co firmy při vstřikování řeší? Na co se Tě lidé od lisů na kurzech nejčastěji ptají? Jsou to vady výlisků?

Ale kupodivu vůbec ne. Řeknu to naplno - většinou je trápí lidská stránka a přístup „vrchnosti“. Občas mají pocit, že jsou na to sami, že je nadřízení neposlouchají, nechtějí slyšet jejich názor. Velmi často se jim dostává odpovědi: Však ty si nějak poradíš, od toho jsi přece tady.

Střední management chce argumenty a čísla a nemá čas poslouchat problémy seřizovačů. Pracovníci si musí poradit sami. A při tom je potřeba přemýšlet nad problémy společně.

Na plastikařinu lze také nazírat jako na souboj mezi výrobou a kvalitou. Co by měli kvalitáři o vstřikování vědět, aby byli výrobě partnerem pro řešení problémů?

Dnes je to tak - na jedné straně technologové a seřizovači, na druhé kvalitáři. Každý má svou pravdu. Kvalitář říká: „Teď to nejde a před tím to šlo?“ A technolog nebo seřizovač odpovídají: „Nejde to.“

Jenže nestačí říct: nejde. Když potřebují řešit problémy, musí mít argumenty, proč to nejde. Je to formou? Nebo špatně navržený díl? Kolísání mezi šaržemi granulátu? Důvodů může být hodně. Kvalitář potřebuje znát limity procesu. Co za materiál se zpracovává, jak se chová, jak to ovlivňuje zásadní parametry, co lze od něj očekávat. A na základě toho zjišťuje, kde je problém. Bez těchto základních znalostí pak vzniká propast mezi technologií a kvalitou. Řešíme to na každém školení.

Co bys tedy vzkázal kolegům kvalitářům?

Myslím si, že kvalitář z pohledu výroby potřebuje znalost technologie a procesu.

Zní to asi provokativně, ale po školení mi mnoho kolegů z kvality řeklo, že konečně mají představu, co od výroby nechtít, co je technologicky nemožné.

Zároveň získali argumenty, aby s kolegy od lisů mohli lépe stanovovat příčiny vad výlisků a navrhovat účinná opatření, jak je odstranit.

Co vady? Pokud se něco vyskytne, jak postupuješ konkrétně v podniku?

Vady byly, jsou a budou. Vstřikování plastů nikdy nebude probíhat bez vad. A čím jsou způsobené? Strojem, jak je díl navržen, jak je vyrobená forma, jak je nastavený proces, také materiálem a jeho přípravou, která bývá hodně často podceňovaná.

To by bylo na dlouhé povídání o konkrétních vadách dílů.

Dá se procentuálně vyjádřit zmetkovitost ve výrobě? Co je ještě v normě, a co už ne?

Zmetkovitost například u transparentních výrobků po ustálení procesu se pohybuje v jednotkách procent. Bude samozřejmě menší v případech dodržení čistoty prostředí a sériovosti výroby. U černých dílů je do dvou procent, opět po ustálení procesu. Záleží samozřejmě na tom, co do zmetkovitosti všechno počítáme. Existuje tzv. technologicky nutný výmět, což vlastně není zmetkovitost, ale kusy, které musíme vyhodit z důvodů rozjezdu výroby.  U nás v praxi máme nastaveno sedm až osm minut výroby, to jsou zmetky počítané do výmětu, a pak následuje testování kvality. Jakékoliv další zmetky po rozjezdu výroby jsou už vlastní zmetkovitost.

Vždy záleží na konkrétní firmě, co všechno do zmetkovitosti zahrnuje.

Kam chodíš na inspiraci a nové informace?

Literatury je málo. Využívám internet, odborné články. Nejoblíbenějším autorem je Lubomír Zeman (pro mě učitel plastikařiny), který jednoduchou formou podá podstatu věci. Dále samozřejmě samostudium a účast na veletrzích. Naposledy jsem byl na veletrhu „K“ v Düsseldorfu nebo veletrhu Fakuma, je jen pro plastikáře, a koná se každý rok. Dle mého je nejlepší.

Také jsem byl na veletrhu v Číně, ale Evropa je ve vývoji i technologiích dál než Asie.

Ale o tom zase příště.


Rozhovor vedl Ing. Pavel Hercík, Ph.D., DTO CZ, 24. září 2018


Pokud byste chtěli vědět více o odborných školeních k výrobě a zpracování plastů, všechny dostupné informace naleznete zde.

Katalogy vzdělávání ke stažení

Stáhnout

(15,1MB, *.pdf)

Stáhnout

(2,5MB, *.pdf)

Kontakt


DTO CZ, s.r.o.
Mariánské náměstí 480/5
709 00 Ostrava - Mariánské Hory


Tel.: (+420) 595 620 111
Datová schránka: 7itt4x4


E-mail: dtocz@dtocz.cz
Mapa: Zobrazit sídlo DTO na mapě

Partneři

Český svaz vědeckotechnických společností je jediným zakladatelem a společníkem DTO CZ, s.r.o.